Potýkáte se s exekucí na vyklizení nemovitosti na základě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti? Vězte, že se s takovou exekucí potýkat nemusíte a lze takovou exekuci zastavit. Podkladem pro takovou exekuci totiž notářský zápis podle §71b notářského řádu obsahující svolení této osoby vyklidit nemovitost není. Toto potvrdil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 26. 5. 2020, spis. značka: 26 Cdo 2085/2019. Podle Nejvyššího soudu ČR je tak dáno, že má-li povinnost vyklidit nemovitosti základ v ochraně vlastnického práva, nikoli v závazkovém právním vztahu (ten již zanikl anebo nikdy neexistoval), nemůže být předmětem dohody notářského zápisu podle ust. § 71b notářského řádu (not. ř.). Nelze tedy svolit k vykonatelnosti notářského zápisu podle ust. § 71b not. ř., má-li jím být poskytnuta ochrana vlastnického práva. Notářský zápis, jímž má být vymožena povinnost, která nevyplývá ze závazkového vztahu, nemá znaky notářského zápisu podle ust. § 71b not. ř., a není proto exekučním titulem. V případě potřeby klienta, který se s takovou exekucí potýká, je mu advokátní kancelář JUDr. Pavla Bracha, advokáta, k dispozici.

Zdroj: Profipravo.cz, 5.8.2020

V obchodních vztazích se často objevuje, že existuje škála vzájemně si dodávajících i vzájemně od sebe odebírajících podnikatelských osob. Vznikají mezi nimi i křížem pohledávky, které ovšem nelze započíst, neboť se nejedná o pohledávky vzájemně proti sobě jdoucí. Takové podnikatelské osoby se snaží tyto pohledávky (byť vzájemně nezapočitatelné) započíst. Tedy jedná se v takovém případě o jakýsi fakticky prováděný „vícestranný zápočet“ nebo „kruhový zápočet“ . Nejvyšší soud v takovém případě nemá za to, že se jedná o zápočet, ale o dohodu o zrušení nesplněného závazku (dluhu), neboť je zde absence „vzájemně započitatelného (stejnorodého) plnění“ mezi jednotlivými dvojicemi věřitelů.

Ústavní soud ČR se vyjádřil, jakým způsobem se má u obecných soudů provádět dokazování videozáznamem. Předně sdělil, že obecný soud nemá za povinnost sdělovat účastníkům řízení, jaký výsledek aktuálně dovozuje z provedeného důkazu videozáznamem (tedy není povinen sdělovat předběžný hodnotící úsudek o důkazu plynoucím z provedeného důkazního prostředku). Je však třeba, aby každý důkazní prostředek obecný soud řádně provedl. V případě dokazování přehráním videozáznamu, které je třeba považovat za specifický případ ohledání, je nutné, aby zaprotokoloval vše významné, co při přehrání videozáznamu vnímá svými smysly, a aby umožnil účastníkům řízení na to následně adekvátně procesně reagovat, a tím učinil své vnímání přezkoumatelným pro vyšší soudní instance. Ústavní soud dále konstatoval, že princip kontradiktornosti řízení znamená mimo jiné také to, že účastníci řízení nebudou překvapeni zcela nepředvídatelným výsledkem řízení. Soudy proto nesmí založit své rozhodnutí na skutkových zjištěních a právním posouzení, k nimž se strany během řízení nemohly vyjádřit a které znamenají zásadní obrat v řízení. Z toho plyne, že učiněné skutkové závěry a právní posouzení věci, na nichž je založeno rozhodnutí v civilní věci, nesmí být poprvé zmíněny teprve v odůvodnění rozhodnutí, neboť v takovém případě jsou pro účastníky řízení zcela nepředvídatelné.

pdfNález Ústavního soudu ČR ze dne 1. 9. 2020, spis. značka: IV. ÚS 1247/20

Zdroj: Ústavní soud, tisková zpráva č. 76/2020 ze dne 8. 9. 2020.

Vážení klienti. Prioritou naší advokátní kanceláře je, aby klienti i naši pracovníci byli zdraví, neboť jen tak můžou pro Vás vykonávat kvalitně a spolehlivě právní služby, které od nás žádáte. Uvítáme, když v případě návštěvy naší kanceláře dodržíte aktuální nezbytná bezpečnostní a zdravotní opatření a budete se s námi stýkat s rouškou, anebo respirátorem. Moc děkujeme za přívětivé přijetí této naší žádosti. JUDr. Pavel Brach, advokát & a tým jeho kanceláře.

Duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké, které se projevily ve zdravotním stavu pozůstalých, jsou újmou, která nebyla způsobena přímo škodní událostí (zde dopravní nehodou). Přímou příčinou vzniku onemocnění byl až následek této škodní události – úmrtí blízkého člověka. Příčinná souvislost je proto dána mezi újmou na zdraví pozůstalých a úmrtím blízkého člověka (jejich syna a manžela). Jde proto o postižení druhotné oběti způsobené smrtí blízkého člověka a tuto újmu je nutno posuzovat (odškodnit) podle § 2959 o. z.

Soudní cesta zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je volena tehdy, nemohou-li se spoluvlastníci shodnout na rozdělení spoluvlastnictví. Je v souladu se zákonem i ústavním pořádkem, jestliže za této situace náklady řízení zásadně nese ten, jenž byl v řízení neúspěšný, přičemž je primárně na obecných soudech, aby posoudily, který z účastníků procesního úspěchu skutečně dosáhl. Povaha řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví sama o sobě neodůvodňuje obecné potlačení základního pravidla stanoveného o.s.ř. pro náhradu nákladů řízení (úspěch ve věci, § 142 odst. 1 o.s.ř.) ve prospěch výjimečného řešení podle § 150 osř. Základní pravidlo lze korigovat, nastanou-li okolnosti předvídané zejména v ustanovení § 142 odst. 2 až 3, § 143 a § 150 o.s.ř.

pdfNález Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2020, spis. značka: III.ÚS 186/20.

Zdroj: Ústavní soud

Ústavní soud ČR dne 2. 9. 2020, spis. značka: IV. ÚS 4156/19, vynesl zajímavý nález, z něhož je patrné, že za standardních okolností není možné klást k tíži jednoho z rodičů větší vzdálenost mezi bydlišti rodičů, když by se jinak jednalo o porušení práva dítěte na styk s oběma rodiči zaručeného čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a současně porušením práva jednoho z rodičů na styk s dítětem. V zájmu rovnoměrného vyvážení zátěže v takovém případě lze požadovat, aby tyto byly přeneseny proporcionálně a úměrně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče. Ústavní soud měl v dané konkrétní věci za prokázané, že realizace styku nezletilého s otcem je v tomto konkrétním případě náročná a nevidí po důkladném seznámení se s posuzovanou věcí žádného důvodu, proč by se na ní neměli podílet oba rodiče stejným, nebo alespoň podobným dílem, jak jim to ukládají příslušná ustanovení Úmluvy a Listiny a jak ostatně vyplývá z judikatury Ústavního soudu uvedené výše. Nelze nepřehlédnout fakt, že právě z důvodu náročnosti dojíždění stěžovatele za nezletilým se zmenšil rozsah jejich styku, což je přímým zásahem do stěžovatelových práv chráněných čl. 32 odst. 4 Listiny a do práv nezletilého podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny. Poznámka AK JUDr. Pavel Brach je taková, že z toho vyplývá, že pokud si jeden z rodičů myslí, že se odstěhuje na druhou stranu republiky s tím, že kontakt druhého z rodičů s nezletilým zkomplikoval, výsledkem může být to, že si možná situaci zkomplikoval takovým postupem sám. V této souvislosti AK JUDr. Pavel Brach podotýká, že se jedná o situaci poměrně běžnou a zejména u takových rodičů nedomyšlenou.

pdfNález Ústavního soudu ze dne 2. 9. 2020, spis. značka: IV. ÚS 4156/19.

Zdroj: Ústavní soud

Rozhodující soud nepochybně není povinen sdělovat účastníkům řízení svůj předběžný hodnotící úsudek o důkazu plynoucím z provedeného důkazního prostředku, neboť takový závěr je povinen uvést až v odůvodnění svého rozhodnutí. Je však třeba trvat na tom, aby každý důkazní prostředek řádně provedl. V případě dokazování přehráním videozáznamu, které je třeba považovat za specifický případ ohledání, je nutné, aby zaprotokoloval vše významné, co při přehrání videozáznamu vnímá svými smysly, a aby umožnil účastníkům řízení na to následně adekvátně procesně reagovat, a tím učinil své vnímání přezkoumatelným pro vyšší soudní instance.

Byt či dům, v němž mají manželé rodinnou domácnost, může dát manžel – vlastník do zástavy jen se souhlasem manžela, který není vlastník takové zastavované věci. Právo manžela nakládat domem nebo bytem ve smyslu ustanovení § 747 o. z. představuje souhrn všech subjektivních práv k domu či bytu, zejména právo dům nebo byt užívat, držet a s nimi disponovat, a může být založeno nejen na věcném právu (typicky vlastnické právo), ale i na právu závazkovém (např. výpůjčka). Je-li toto právo založeno na vlastnickém právu, může jít jak o výlučné vlastnictví manžela, tak i o spoluvlastnictví manžela a dalších osob. Protože právo nakládat domem nebo bytem musí mít – jak vyplývá z ustanovení § 747 o. z. – „alespoň“ jeden z manželů, vztahuje se uvedené ustanovení i na případy, kdy toto právo svědčí oběma manželům, a kdy tedy manželé mají dům nebo byt například ve spoluvlastnictví nebo ve společném jmění manželů. Ustanovením § 747 o. z. je však chráněn i manžel, který k domu či bytu, v němž se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, nemá vlastnické ani žádné jiné věcné nebo závazkové právo. Poruší-li manžel ustanovení § 747 odst. 1 o. z. tím, že bez souhlasu druhého manžela zcizí dům nebo byt, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídí právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny (zde zástavní právo), může se druhý manžel za podmínek uvedených v tomto ustanovení dovolat neplatnosti takového právního jednání. Jde o případ tzv. relativní neplatnosti právního jednání, která je stanovena na ochranu zájmu určité osoby, a proto jen ta může vznést námitku jeho neplatnosti.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3017/2019, ze dne 2. 6. 2020.

Zdroj: Nejvyšší soud ČR, profipravo.cz

Ústavní soud ČR nálezem sp. zn. IV. ÚS 3555/19 ze 4. srpna 2020 rozhodl tak, že zvláštní postavení poškozeného odůvodňuje zakotvení zásady oprávněnosti náhrady jím vynaložených nákladů (§ 154 odst. 2 trestního řádu), která může ustoupit do pozadí jen z důvodu existence výjimečných skutkových okolností. Nepřiznání náhrady nákladů poškozeného představuje podle zákonodárce výjimečný postup i v případech, kdy soudy odkážou poškozeného s jeho nárokem na občanskoprávní řízení; jediným kritériem pro takové posouzení nemůže být samotná úspěšnost poškozeného při snaze o uznání nároku v adhezním řízení, neboť pak by obsah § 154 odst. 2 trestního řádu pozbyl význam. Jinak řečeno, nejenomže má poškozený právo si zvolit zmocněnce, který by zastupoval zájmy poškozeného v trestním řízení proti obviněnému, ale zejména má právo na přiznání náhrady nákladů poškozeného. To platí i tehdy, pokud by byl poškozený v trestním řízení úspěšný částečně zejména, když by byl ve zbytku nároku odkázán na civilně právní řízení. Závěr o nepřiznání předmětné náhrady je přitom nutné, vzhledem k výjimečnosti takového postupu, zevrubně a důkladně odůvodnit a logickou interpretací skutkových okolností prokázat, že účast poškozeného v trestním řízení byla zbytečně nákladná, například ve snaze majetkově poškodit odsouzeného.

pdfNález ÚS sp. zn. IV. ÚS 3555/19

Zdroj: Ústavní soud

Odpověď na tuto otázku nabízí nové rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2020, spis. značka: 22 Cdo 1205/2019, podle něhož platí, že je třeba zásadně vyjít z obvyklé ceny věci v době rozhodování soudu stanovené s ohledem na stav této věci k okamžiku vypořádání společného jmění manželů. Ve specifických případech a s přihlédnutím k individuálním okolnostem může požadavku spravedlivého řešení více odpovídat potřeba zohlednění stavu vypořádávané věci v době zániku společného jmění manželů. Tak tomu bude např. v situaci, kdy dojde ke zhoršení stavu věci, který je přičitatelný tomu z manželů, kterému bude věc přikázána.

V posledním období se na naši advokátní kancelář obracejí zklamaní a bezradní zájemci o seznámení se na internetových seznamkách provozovaných společností dateyard AG (provozující seznamku Jenjednanoc.cz) a společností Paidwings AG (provozující seznamku whatsex.cz). V této souvislosti se domníváme, že nelze jejich používání doporučit bez řádného přečtení obchodních podmínek a po vyčerpávajícím se seznámení s nimi.

Předseda České advokátní komory svým rozhodnutím ze dne 22. 11. 2019 rozhodl o tom, že JUDr. Pavel Brach, advokát, se stal zákonným nástupcem paní JUDr. Evy Lindauerové Duchoňové, LLM., advokátky, v činnostech advokáta, neboť byla vyškrtnuta ze seznamu advokátů vedeného u České advokátní komory z důvodu jejího náhlého úmrtí. Z tohoto důvodu dávám na vědomí, že se mohou její klienti přihlásit k domluvě o dalších krocích k věcech, které pro ně řešila.

JUDr. Pavel Brach, advokát

Vlastník nemovité věci, který žádá o povolení nezbytné cesty podle § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, si již za předchozí zákonné úpravy musel být vědom, že jeho jednání, jímž si hrubou nedbalostí nebo úmyslně způsobil nedostatek přístupu ke své nemovité věci (zejména tím, že koupil nemovitost, o níž kupující věděl, že k ní není zajištěn přístup, resp., že přístup je jen přes pozemek souseda), oslabuje důvody, pro které by mělo být v jeho soukromém zájmu omezeno vlastnické právo jiné osoby. Již tehdy se tím vystavoval riziku, že mu věcné břemeno práva cesty nebude zřízeno.

Pokud věřitelé (úvěrové společnosti) uplatnili rozhodčí doložku zejména ve spotřebních úvěrových vztazích před 11. 5. 2011, tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, činili tak v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po datu 11. 5. 2011. S takovým postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.

Z pouhé existence provozuschopného televizoru v restauraci ještě nelze bez dalšího dovozovat, že musí dojít k uzavření smlouvy s kolektivním správcem, resp. že dochází k bezdůvodnému obohacování. Je proto současně třeba s potřebnou mírou pravděpodobnosti zjistit, zda provozovatel zpřístupňoval veřejnosti opravdu ten typ autorským zákonem chráněných nehmotných statků, k jejichž ochraně je povolán právě ten kolektivní správce, jenž se vydání bezdůvodného obohacení domáhá.

Zdroj: pdfNález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, spis. značka: III. ÚS 3102/16

Ústavní soud rozhodl, že nelze ze strany soudů ukládat rodiči pokuty za to, že děti se nechtějí stýkat v tomto případě s prarodiči, pokud samy nechtějí. Podrobnosti: Ústavní soud ČR

pdfNález Ústavního soudu II. ÚS 3573/18

Poškození vozidla při dopravní nehodě nepochybně vede ke vzniku skutečné škody na věci, neboť majetkový stav poškozeného se snižuje právě o hodnotu, kterou v důsledku poškození vozidlo ztrácí. Je-li pak obecně účelem náhrady majetkové újmy a z ní vyplývající povinnosti k náhradě způsobené škody vytvoření stavu, který zde existoval před vznikem škody, má poškozený zásadně nárok na náhradu za poškození věci minimálně do výše její původní hodnoty. Výše náhrady škody na věci se proto odvozuje od ceny, za kterou lze v daném místě a čase a za obvyklých obchodních podmínek pořídit náhradní věc stejných kvalit, přičemž takto stanovená cena je v prostředí státem neregulovaného hospodářství cenou tržní, ovlivněnou nabídkou a poptávkou na trhu, tedy zahrnuje i hledisko „prodejnosti“ věci.

Sdělení JUDr. Pavla Bracha, advokáta, o nesouhlasu s transpozicí směrnice DA5 v podobě projednávané v Poslanecké sněmovně (stav: březen 2018) a o souhlasu s postupem stavovských komor proti snahám podvazovat advokáta a zasahovat do elementárních práv klienta ve vztahu k povinnostem advokáta.

Advokátní kancelář JUDr. Pavla Bracha si Vás dovoluje upozornit na významné legislativní změny zákona o rostlinolékařské péči. Změny v právní úpravě dovozu a přemisťování přípravků na ochranu rostlin na území České republiky a ohledně jejich distribuce tamtéž nastávají dne 1. 12. 2017. V této souvislosti dbejte těchto změn při své činnosti a připravte se na ně včas.

V případě právních problémů jsme Vám k dispozici již čtvrtý rok a také Vám můžeme být nápomocni v právních věcech, které Vás tíží.

JUDr. Pavel Brach, advokát

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.