Pokud věřitelé (úvěrové společnosti) uplatnili rozhodčí doložku zejména ve spotřebních úvěrových vztazích před 11. 5. 2011, tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, činili tak v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po datu 11. 5. 2011. S takovým postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.

Úvěrové společnosti, které po datu 11. 5. 2019 u rozhodce uplatnili svá práva žalobou na zaplacení vůči dlužníkům (zejména spotřebitelům) z úvěrové smlouvy podle rozhodčí smlouvy neobsahující přímé označení rozhodce, musí počítat s tím, že promlčecí lhůta se nestaví vedením rozhodčího řízení na základě takto sjednané rozhodčí doložky. Tato rozhodčí doložka je vždy neplatná a její neplatnost by měla vést k zastavení exekuce.

Zdroj: pdfNález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, spis. značka: I. ÚS 1091/19

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.