Ústavní soud ČR dne 2. 9. 2020, spis. značka: IV. ÚS 4156/19, vynesl zajímavý nález, z něhož je patrné, že za standardních okolností není možné klást k tíži jednoho z rodičů větší vzdálenost mezi bydlišti rodičů, když by se jinak jednalo o porušení práva dítěte na styk s oběma rodiči zaručeného čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a současně porušením práva jednoho z rodičů na styk s dítětem. V zájmu rovnoměrného vyvážení zátěže v takovém případě lze požadovat, aby tyto byly přeneseny proporcionálně a úměrně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče. Ústavní soud měl v dané konkrétní věci za prokázané, že realizace styku nezletilého s otcem je v tomto konkrétním případě náročná a nevidí po důkladném seznámení se s posuzovanou věcí žádného důvodu, proč by se na ní neměli podílet oba rodiče stejným, nebo alespoň podobným dílem, jak jim to ukládají příslušná ustanovení Úmluvy a Listiny a jak ostatně vyplývá z judikatury Ústavního soudu uvedené výše. Nelze nepřehlédnout fakt, že právě z důvodu náročnosti dojíždění stěžovatele za nezletilým se zmenšil rozsah jejich styku, což je přímým zásahem do stěžovatelových práv chráněných čl. 32 odst. 4 Listiny a do práv nezletilého podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny. Poznámka AK JUDr. Pavel Brach je taková, že z toho vyplývá, že pokud si jeden z rodičů myslí, že se odstěhuje na druhou stranu republiky s tím, že kontakt druhého z rodičů s nezletilým zkomplikoval, výsledkem může být to, že si možná situaci zkomplikoval takovým postupem sám. V této souvislosti AK JUDr. Pavel Brach podotýká, že se jedná o situaci poměrně běžnou a zejména u takových rodičů nedomyšlenou.

pdfNález Ústavního soudu ze dne 2. 9. 2020, spis. značka: IV. ÚS 4156/19.

Zdroj: Ústavní soud

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.