Své původní rozhodnutí o svěření nezletilé do střídavé péče obou rodičů Okresní soud v Kroměříži po necelých dvou letech změnil a svěřil dítě (navštěvující mateřskou školku) do péče otce (stěžovatele). Odvolací soud (Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně) nezletilou následně po půl roce svěřil do péče matky. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal na rozpor tohoto rozhodnutí s provedeným dokazováním, včetně znaleckého posudku z oboru pedopsychologie, jakož i na absenci zjištění názoru nezletilé. Dále uvedl, že jeho práce na směny jej neomezuje ve výkonu rodičovské péče a pokud by ji výrazně musela nahrazovat babička, sotva by nezletilá navázala tak blízký vztah s otcem, který má.

Jelikož v napadeném rozsudku krajského soudu absentuje řádné odůvodnění a jeho závěr není podložen dostatečně provedeným dokazováním včetně zjištění názoru nezletilé, II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jiří Zemánek) konstatoval zásah do základních práv stěžovatele na spravedlivý proces a na výchovu a péči o dítě, zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami, a napadený rozsudek krajského soudu zrušil.

V souladu s vlastní judikaturou Ústavního soudu i s rozsudky Evropského soudu pro lidská práva je kritériem rozhodování především míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb.

Obecné soudy musejí vždy usilovat o to, aby jakýkoliv jejich zásah byl minimalizován, tedy aby dítě nebylo odtrženo zejména od osob, k nimž má silnou náklonnost a u nichž nachází svůj domov, aby bylo svěřeno do péče osoby, která uznává roli jiných blízkých osob v životě dítěte jakožto unikátního jedince, a aby zásadním vodítkem při hledání nejlepšího zájmu dítěte bylo jeho přání, hodnocené – zejména u dětí v předškolním věku – se zřetelem k jeho rozumové a emocionální vyspělosti.

Zdroj: Ústavní soud, Miroslava Sedláčková, 18. 9. 2014.
Nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 1835/14