Právní pojem a institut svěřenských fondů, nebo-li trustů je na rozdíl od zemí common law v českém právním řádu novinkou, kterou zavádí zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále jen jako „ObčZ“) účinný od 1.1.2014 ve své části obsažené v ustanoveních § 1448 až 1474 ObčZ.

Svěřenský fond je podle zákonné definice obsažené v ustanovení § 1448 ObčZ samostatným vyčleněním majetku, zcela odděleného od vlastnictví zakladatele tím, že zakladatel pověří konkrétní osobu správou takto vyčleněného majetku obvykle na základě smlouvy nebo pořízením pro případ smrti – obdoba závěti, přičemž se pověřený svěřenský správce zavazuje ujmout se takového majetku, držet ho a spravovat dle pokynů zakladatele. Svěřenský fond není právnickou osobou.

Založením svěřenského fondu tak vzniká zcela oddělené, nezávislé vlastnictví v podobě vyčleněného majetku, spravovaného svěřenským správcem, který tak činí na žádost zakladatele, jenž zůstává zcela anonymní. Správce svěřenského fondu vykonává vlastnická práva k majetku vlastním jménem na účet fondu.

Za pozornost stojí skutečnost, že majetek uložený ve svěřenském fondu není ani ve vlastnictví správce, ani jeho zakladatele, a dokonce ani ve vlastnictví osoby - beneficienta, které má být ze svěřenského fondu poskytnuto plnění.

Vzhledem, k výše uvedenému se jako zjednodušená verze definice svěřenského fondu nabízí následující znění: trust je majetkem, který vlastník dobrovolně oddělil ze své majetkové sféry a dispozice, a pověřil určitou osobu jejím držením a spravováním za konkrétním účelem a ve prospěch vlastníkem určených osob. Lze mít důvodně za to, že institut trastů je zcela výjimečným, neboť anonymita jeho vlastnického pozadí umožňuje jejímu zakladateli široké možnosti využití takto vyčleněného majetku a stanovení způsobů dispozice s ním.

Účel, pro který byl svěřenský fond založen, může být jak veřejně prospěšný, tak zcela soukromý, hlavním rozdílem je skutečnost, že účelem veřejně prospěšného fondu, nemůže být dosažení zisku.

V případě fondu zřízeného za soukromým účelem, tak bude fond sloužit ve prospěch zakladatelem určené osoby tzv. beneficienta neboli obmyšleného, nebo v případě již zemřelé osoby k projevu úcty její památce, či na zajištění budoucnosti dětí, manželky případně jakýchkoliv dalších osob. Dalším účelem soukromého charakteru může být realizace investičního záměru zakladatele, jako například investování na burze cenných papírů prostřednictvím správce fondů, či nákup dluhopisů, případně rozdělení majetku ve fondu mezi zaměstnance a společníky zakladatele.

Zákon zavádí povinné označení fondů, kdy takové označení musí vyjadřovat účel svěřenského fondu a mimo jiné obsahovat přesná slova „svěřenský fond.“ Následný vznik fondu je vázán na souhlas správce s jeho pověřením fond držet a spravovat, v případě, že se jedná o fond zřízený pro případ smrti, vzniká trust úmrtím zůstavitele. Svěřenským správcem může být jakýkoliv svéprávný člověk, případně také i osoba právnická. Správcem může být také zakladatel, nebo obmyšlený avšak musí být společně s ním ustanoven i další svěřenský správce, který se bude společně s ním na správě fondu podílet. Svěřenskému správci náleží plná kontrola nad správou majetku ve svěřenském fondu, v případě nutnosti zaevidování majetku do veřejného seznamu, či jiné evidence (např. ve veřejném seznamu nemovitostí, v obchodním a patentovém rejstříku) se správce uvede jako vlastník věci s poznámkou „svěřenský správce“ i to je další zákonná podmínka pro zachování anonymity a nezávislosti svěřeného majetku.

Další podmínkou vzniku svěřenského fondu je existence statutu vydaného zakladatelem, právní řád v § 1452 ObčZ taxativně vyjmenovává body, jenž musí statut obsahovat:

a) Označení svěřenského fondu
b) Označení majetku, který tvoří svěřenský při jeho vzniku
c) Vymezení účelu svěřenského fondu
d) Podmínky pro plnění svěřenského fondu
e) Údaj o době trvání svěřenského fondu, není-li uvedena, platí, že fond byl zřízen na dobu neurčitou
f) Má-li být určité osobě plněné jako obmyšlenému, určení této osoby, nebo způsobu, jak bude obmyšlený určen, v opačném případě vybere obmyšleného správce.

Jedním z nejčastějších důvodů, pro který se zakladatel rozhodne založit svěřenecký fond, je přání zakladatele přiznat právo na plody nebo užitky ze svěřeneckého fondu nebo právo na majetek ve svěřeneckém fondu případně podíl na něm obmyšlenému. Obmyšleného jmenuje zakladatel, případně určí okruh osob, ze kterých správce obmyšleného vybere, vše od jmenování obmyšleného pro příjem určeného plnění ze svěřenského fondu se řídí postupem daným statutem a právním řádem. Plnění ze svěřenského fondu má právo obmyšlený požadovat pouze v průběhu trvání svěřenského fondu.

Dále je častým důvodem zakladatele svěřenského fondu jeho vůle zaopatřit své děti do budoucnosti, přičemž vydání plnění ze svěřenského fondu podmíní zakladatel splněním určitých podmínek, jakými jsou například ukončení studia syna na vysoké škole, či doopatrování zakladatele, případně poskytnout materiální zajištění svému nemanželskému dítěti bez toho, aby se o tom dozvěděl zbytek jeho rodiny.

Na závěr lze bezpodmínečně konstatovat, že v případě svěřenských fondů (trustů), jako zaběhnutého a v zahraničí oblíbeného právního institutu, se jedná o zcela výjimečný právní nástroj, který umožní jejich zakladatelům zcela svobodnou a diskrétní volbu způsobu nakládání s jejich majetkem, a to i bez vědomosti jejich příbuzných, zákazníků, či partnerů.


Zdroje:
• JUDr. Spáčil, Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), vydavatelství Beck 1. vydání, 2013, s. 1186 – 1192
• Prof. Dr. JUDr. Eliáš a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem, vydavatelství Sagit 2012

Další informace podá JUDr. Pavel Brach, advokát, tel. č.: +420 603920698, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..