Insolvenční zákon neumožňuje insolvenčnímu správci, aby automaticky zařadil do majetkové podstaty dlužníka i majetek druhého z manželů jen proto, že mu výlučně náleží na základě úpravy majetkového režimu manželů na základě rozhodnutí soudu, anebo smlouvou.

Z dikce ustanovení § 262a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), se podává, že za majetek patřící do společného jmění manželů se považuje také majetek, který nepatří do společného jmění manželů jenom proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů. Insolvenční zákon neopravňuje insolvenčního správce (v ustanoveních § 268 až § 276 insolvenčního zákona) k tomu, aby při splnění podmínek formulovaných v § 262a o. s. ř. zahrnul do majetkové podstaty dlužníka majetek dlužníkova manžela. Majetek, který dlužníkův manžel nabyl po právní moci rozhodnutí o zúžení společného jmění manželů, nenáleží do majetkové podstaty dlužníka, a to ani tehdy, přihlásí-li věřitel do insolvenčního řízení pohledávku vzniklou v době před rozhodnutím o zúžení společného jmění manželů, směřující společně vůči dlužníku a jeho manželovi.

K tomu viz.: rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 37/2012, ze dne 22. 1. 2014.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.