Osoby, které někoho nepravdivě obviní z trestného činu, lze trestně stíhat. Neprokáží-li však orgány činné v trestním řízení vinu tomu, kdo byl za pachatele označen, není tato skutečnost sama o sobě dostatečným důkazem o tom, že obvinění bylo křivé.
Otázka obvinění ze znásilnění a dalších sexuálních trestných činů podle Ústavního soudu intenzivně zasahuje ústavně zaručená základní práva všech zúčastněných. Pro osoby podezřelé ze sexuálního násilí může mít obvinění zásadní negativní důsledky nejen v rovině trestněprávní, ale také v oblasti psychické, rodinné, společenské i ekonomické.
Z toho důvodu trestní zákoník křivé obvinění (mimo jiné) ze znásilnění postihuje trestně právní odpovědností prostřednictvím skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění. Obava z případného křivého obvinění však současně patří k možným rizikům pro osobu, která byla sexuálním trestným činem jako skutečná oběť poškozena a která takový skutek oznamuje. S tím je spojeno i riziko přenášení viny na skutečnou oběť sexualizovaného násilí, což se pojí s opakovaným vystavováním skutečné oběti trestněprávní i občanskoprávní odpovědnosti, ale také se společenskou stigmatizací. I když lze trestně stíhat osoby, které někoho nepravdivě obviní z trestného činu, včetně trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, současně však trestní zákoník v oblasti subjektivní stránky předpokládá přímý úmysl ve vztahu k lživému (křivému) obvinění a zároveň specifický úmysl přivodit trestní stíhání jinému. Prokázání subjektivní stránky musí precizní a nemůže vzbuzovat pochybnost.
Zásadní závěr Ústavního soudu je, že nepodaří-li zejména policejnímu orgánu prokázat vinu tomu, kdo byl jinou osobou za pachatele označen, není tato skutečnost sama o sobě dostatečným důkazem o tom, že obvinění bylo křivé a že bylo vedeno úmyslem přivodit trestní stíhání nevinného. Odložení trestní věci týkající se tvrzeného znásilnění domnělého pachatele trestného činu křivého obvinění tak s ohledem na vysoký standard prokázání viny nelze automaticky vykládat tak, že k trestním činu skutečně nedošlo. Jinak řečeno, to, že se neprokázalo, že ke skutku došlo a byl spáchán určitou osobou, neznamená bez dalšího, že oznamovatele trestného činu sexuální povahy lze odsoudit za trestný čin křivého obvinění.
Zdroj: Tisková zpráva Ústavního soudu TZ 41/2026 ze dne 27.5.2026
Text prvního nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3090/25Text druhého nálezu sp. zn. I. ÚS 1507/25
