Poslední dobou se rozmáhá rozšiřování různých podob nepravd, polopravd a často jejich autor je přesvědčen to tom, že se jedná o pravdu, byť si i může být vědom toho, že je to přímo lež, a to dokonce i účelově rozšiřována. Zapomíná se ale na to, že u závažných nenávistných projevů musí být lidská důstojnost a soukromý život poškozených chráněny i prostředky trestního práva. V rámci projednávání ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, kterou podala poškozená osoba, Ústavní soud rozhodl tak, že obecně nelze tolerovat vulgární výhrůžky.
Stěžovatelka mohla mít odůvodněné obavy z jednání člověka, který je nevypočitatelný, byl či stále je stěžovatelkou a jejími aktivitami až posedlý, opakovaně ve svých zprávách používá symboliku šibenic či národních tribunálů a kombinuje je s nechutným pornografickým obsahem, hovoří o popravách muslimů a „zrádců národa“, kteří s nimi spolupracují. Ústavní soud dále uvedl, že tvrzení, že by pachatel své výhrůžky nerealizoval, může být sice objektivně pravdivé, avšak stěžovatelka, která byla cílem jeho (poznámka: v tomto případě e-mailových útoků), jen těžko – s ohledem na povahu zasílaných zpráv – mohla bez dalšího dospět k závěru, že pachatel je skutečně pouze jakýsi neškodný provokatér, který není schopen překročit hranice verbálních útoků na ni. I kdyby stěžovatelka neměla za to, že se jí pachatel pokusí skutečně fyzicky ublížit, míra strachu a narušení psychologické pohody, které musela v důsledku jeho jednání prožívat, musela být natolik vysoká, že zasluhovala trestněprávní ochrany.
Nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2022, spis. značka: III. ÚS 3006/21.
