Vyžaduje-li účinná obhajoba advokáta prolomení povinnosti mlčenlivosti advokáta dle § 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, pak právo advokáta na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nad touto povinností převáží. I v takových případech však advokát musí dbát oprávněných zájmů svého klienta a z povinnosti mlčenlivosti je vyňat jen v rozsahu nutném pro svou účinnou obhajobu. Tento rozsah je zásadně advokát oprávněn posoudit sám, a odpovědnost za porušení povinnosti mlčenlivosti proto nese jen tehdy, jestliže ZJEVNĚ ZNEUŽIL svého práva k účelu nezpůsobilému k jeho účinné obhajobě přispět.
Advokátovi nemůže být a priori bráněno ve výkonu jeho práva na obhajobu i uvedením skutečností, které by byly kryty povinností mlčenlivosti.
Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4071/19, ze dne 26. 10. 2021
Zdroj: Tisková zpráva Ústavního soudu ČR ze dne 26. 10. 2020, č. TZ 85/2020
