Advokátní kancelář JUDr. Pavla Bracha si Vás dovoluje upozornit na významné legislativní změny zákona o rostlinolékařské péči. Změny v právní úpravě dovozu a přemisťování přípravků na ochranu rostlin na území České republiky a ohledně jejich distribuce tamtéž nastávají dne 1. 12. 2017. V této souvislosti dbejte těchto změn při své činnosti a připravte se na ně včas.

V případě právních problémů jsme Vám k dispozici již čtvrtý rok a také Vám můžeme být nápomocni v právních věcech, které Vás tíží.

JUDr. Pavel Brach, advokát

Advokátní kancelář JUDr. Pavla Bracha (s orientací na generální právní praxi a zahraniční klientelu) přijme advokátní koncipientku/ advokátního koncipienta.

Požadavky: vysokoškolské vzdělání magisterského programu v oboru právo, pokud možno ucházející znalost německého jazyka, znalost angličtiny výhodou, řidičské oprávnění skupiny B, schopnost orientace v právních předpisech, dobrý písemný i ústní projev, a chtít se právu i oboru advokacie věnovat v budoucnu.

Nabízíme: Odměna dle dohody a solidní základ pro přípravu na advokátní zkoušku. Vhodné pro absolventku/absolventa ne dlouho po studiu. Předpokládaný nástup: od 1. 9. 2017 (nebo dle dohody).

Výkon práce: Roztylská 1860/1, Praha – Chodov. Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., tel. č. (+420) 603 920 698 (JUDr. Pavel Brach). Upřednostňuje se počáteční kontakt e-mailem.

Obec není povinna při prodeji nemovitého majetku vždy upřednostnit ekonomicky nejvýhodnější nabídku a může v mezích § 38 a § 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, rozhodnout, že určitou nemovitou věc prodá i za cenu nižší než obsaženou v nejvyšší nabídce reagující na zveřejněný záměr, pokud má za to, že to je v jejím zájmu, resp. v zájmu občanů obce. Takový postup je ovšem nutno odůvodnit, a to způsobem odpovídajícím okolnostem konkrétního případu, přičemž postačí, budou-li důvody rozhodnutí zastupitelstva obce seznatelné z předkládací (důvodové) zprávy k návrhu příslušného usnesení či z rozpravy předcházející přijetí příslušného usnesení.

Zdroj: pdfRozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice, ze dne 20.07.2016, čj. 52 A 32/2016 – 126

Rozhodnutí zveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího správního soudu ČR č. 11/2016 - "plná moc udělená účastníkem řízení pro neurčitý okruh správních řízení zahájených v určené době v budoucnu, nebo bez omezení, avšak ve vztahu k určitému předmětu, musí být na ní podpis úředně ověřen a do zahájení správního řízení musí být taková plná moc založena u příslušného správního orgánu".

osvedceni zivotni prostrediVzhledem ke specializaci mé advokátní kanceláře na právo správní, zemědělské a životního prostředí s cílem udržovat kvalitu služeb je třeba držet krok s dobou. Já i mí spolupracovníci si proto pravidelně zvyšují a prohlubují kvalifikaci. Naposledy v minulém měsíci, kdy jsem úspěšně absolvoval studijní program Právnické fakulty University Karlovy "Nové právo životního prostředí".

JUDr. Pavel Brach, advokát

Tímto upozorňuji na to, že se s platností ode dne 1. 2. 2016 mění adresa kanceláře advokáta JUDr. Pavla Bracha a místo pro styk s klienty. Kanceláře jsou nově na adrese Roztylská 1860/1, Praha – Chodov, PSČ: 148 00. Ostatní kontakty zůstávají nedotčené.

Průlomové usnesení v otázce povahy daňového penále vydal rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Sedmičlenný senát se jednomyslně shodl, že penále podle § 37b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (ve znění účinném od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2010) a § 251 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, má povahu trestu; je na ně třeba aplikovat čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Za obchodní věc ve smyslu ustanovení § 89a o. s. ř. je nutné považovat také závazkový právní vztah, který se z důvodu aplikace ustanovení § 3a obch. zák. podle ustanovení § 261 odst. 1 obch. zák. řídí obchodním zákoníkem; bylo zde proto možné uzavřít prorogační doložku ve smlouvě, jejíž stranou byl v době jejího uzavření nepodnikatel, přičemž smlouva směřovala k výkonu podnikatelské činnosti v budoucnu.

Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1137/2015, ze dne 29. 9. 2015.

Ze zásady bezformálnosti vyplývá, že soud posuzuje procesní úkony podle jejich obsahu. Pro posouzení procesních úkonů proto není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. Uvedeným způsobem soud ovšem postupuje jen tehdy, je-li úkon účastníka dostatečně určitý a srozumitelný a má-li všechny potřebné náležitosti; neumožňuje-li úkon jednoznačný závěr o tom, co jím účastník vyjádřil, je třeba nejprve účastníka vyzvat, aby úkon náležitě formuloval (neurčitý nebo nesrozumitelný úkon nemá žádné právní následky, a proto není možné k němu přihlížet) nebo aby odstranil vady podání (postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř.); teprve poté lze úkon posoudit podle jeho obsahu.

S ohledem na závěry, k nimž dospěl v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/12 Ústavní soud, nelze konstatovat protiústavnost všech směnečných platebních rozkazů vydaných do 31. 12. 2012, proti nimž byly podány námitky v třídenní lhůtě a které byly rozhodnutím soudu ponechány v platnosti. Pro závěr, zda rozsudek, kterým byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, byl vydán na základě části zákona zrušeného Ústavním soudem, budou proto vždy významné konkrétní okolnosti nalézacího řízení.

I.senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces a právo na osobní svobodu.

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Rychetský) částečně vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na osobní svobodu a právo na spravedlivý proces. Ve zbytku byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Radovan Suchánek) vyhověl ústavní stížnosti čtrnácti stěžovatelů a zrušil usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatelů na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv na osobní svobodu a na osobní bezpečnost, zákazu nucených nebo povinných prací a práva na zachování lidské důstojnosti podle čl. 8 odst. 1, čl. 9 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ačkoli pro ústavněprávní přezkum nákladů řízení deklaruje Ústavní soud zvláštní zdrženlivost v případných zásazích, dává současně najevo, že rozhodnutí obecných soudů, jež trpí vadami kvalifikovanými, mají přesto potenciál zasáhnout do sféry práva účastníka na efektivní soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, a konečně i do práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny.

Jak vyplývá z rozhodovací praxe Ústavního soudu, starosta obce nemůže sám vytvářet vůli obce, to přísluší výhradně zastupitelstvu obce či radě obce. Pokud však již vůle obce v zásadních bodech vytvořena byla, je starosta oprávněn jednat v intencích takto vytvořené vůle [nálezu sp. zn. II. ÚS 87/04 ze dne 6. 4. 2005 (N 75/37 SbNU 63)]. Takovéto jednání zahrnuje též sjednání smluvní pokuty výlučně ve prospěch obce, pokud je tak zajišťováno splnění účelu právního jednání obce (smlouvy) vyjádřeného v rozhodnutí příslušného orgánu obce (zastupitelstva obce či rady obce). Opačný závěr, o neplatnosti takového jednání starosty, by byl přehnaně formalistický a rozporný s ústavně zaručeným právem obce na samosprávu dle čl. 8, čl. 100 odst. 1 a 101 odst. 4 Ústavy České republiky.

 

Zdroj: nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2574/14, ze dne 25. 8. 2015

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) zamítl ústavní stížnost stěžovatelky Česká republika – Ministerstva financí, neboť neshledal porušení jejích základních práv a svobod.

Předžalobní výzva představuje poslední upozornění dlužníka na existenci jeho závazku, na něž v případě pasivity v plnění povinnosti navazuje samotné soudní řízení. Ve vztahu ke zkoumání náležitostí předžalobní výzvy. Ústavní soud uvádí, že obecné soudy jsou povinny zvážit, zda si je žalovaný vědom výše dluhu i titulu vzniku svého závazku, posoudit, zda na straně žalovaného mohly vzniknout pochybnosti o tom, který závazek má podle výzvy stěžovatele splnit, a zohlednit skutečný účel § 142a občanského soudního řádu, jímž je zamezení neúměrnému a neúčelnému navyšování nákladů soudního řízení. Nesplnil-li obecný soud tyto povinnosti, došlo z jeho strany k zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatele, zejména práva na spravedlivý proces.

K tomu nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4047/14, ze dne 18. 5. 2015.

Parlamentní imunita náleží Parlamentu jako celku, nikoli jeho členům. V případě indemnity je tedy chráněn primárně Parlament jako debatní fórum mezi poslanci a senátory, a nikoliv individuální svoboda projevu či osobní výsady jednotlivého poslance či senátora. K aktivaci indemnity poslanců a senátorů ve smyslu čl. 27 odst. 2 Ústavy proto musí být kumulativně splněny následující podmínky: (1) musí jít o sdělení informace nebo vyjádření názoru slovem, písmem, obrazem či jiným způsobem; (2) tento projev musí být učiněn na schůzi Poslanecké sněmovny či Senátu, jejich výborů, podvýborů či komisí včetně vyšetřovacích komisí anebo na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu či těchto orgánů; a (3) tento projev učiněný při jednání komory či jejich orgánů nesmí směřovat výhradně navenek, tj. musí směřovat vůči dalším účastníkům parlamentní debaty v širším slova smyslu, kterými jsou poslanci, senátoři a jiné osoby, které mají právo se jednání komory či jejích orgánů účastnit (například prezident republiky či externí expert, jenž je členem komise komory Parlamentu).

K tomu pdfnález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3018/14, ze dne 16. 6. 2015.

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jiří Zemánek) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelů a zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelů na spravedlivý proces a právo na ochranu vlastnictví.

Okruh okolností významných pro posouzení účasti na způsobení škody při střetu provozů dopravních prostředků je širší než jen posouzení podílu zaviněného protiprávního jednání řidičů dopravních prostředků, i když porušení pravidel silničního provozu má zpravidla velmi významný podíl na vzniku kolize.